Vzhůru do práce!

Tak to Péťovi pěkně začíná. Třetí týden života a rovnou do práce! Zatím hlavně na představovací návštěvu a do té máminé, ale stejně. Strejdové a tety na marketingu nám připravili příjemné přivítání, akorát že Péťa mu nevěnoval žádnou pozornost, skoro celou dobu prospal! Byl to vlastně náš první opravdový výlet, pokud nepočítám návštěvu doktorky, a musím Péťu pochválit, zvládl to s bravurou a s poklidným nadhledem…

Loučení s dupačkami
Všechno krásné jednou končí, všechno jednou začíná, pravil klasik a já si to s malým Péťou uvědomuji čím dál častěji. Tak třeba na konci třetího týdne jsme se museli rozloučit s mrňouskovými prvními dupačkami, ze kterých nějak strašně rychle vyrostl. Asi nad tím mávnete rukou a pozvednete obočí, ale když jsem je vyprala a odložila, měla jsem málem slzy v očích. No nic. Uložila jsem je do pytle s popiskem velikosti, co kdyby náhodou byly třeba v budoucnu potřeba…

Pokroky ve všech směrech
Ve třetím a ve čtvrtém týdnu se Péťa najednou vylupuje a dělá ohromné pokroky. Krásně zvedá hlavičku na bříšku, kouká se za chrastítkem, točí se za zvuky a kromě nejrůznějších jiných obličejů se zdá, že občas vykouzlí i úsměv. Jestli je to skutečná radost či jen další „ksichtík“, to fakt netuším.
Koupání už taky začíná zvládat komplet bez pláče. Péťa se koupe pravidelně každý den, někdy ovšem vytvoří v plínce takovou nálož, že musí do umývadla i přes den! Ale hlavně třikrát hurá sláva: už se občas objeví i delší prospaný časový interval.
Asi jako každý správný kluk umí už takhle malý předvést pěkné kousky. Když ho při přebalování neuhlídám, tak se mu povede počurat mě a všechno okolo včetně vlastního obličeje. Daří se mu i kakat bez plínky, to pak musím všechno kolem hodit do pračky a vytřít podlahu.

Den podle mladého pána
Denní režim u nás probíhá hlavně podle pravidel mimča. Vstávám na kojení kolem druhé ráno a pak mezi pátou a šestou. Většinou Péťu hned přebalím, jenže to má zase znova hlad. Takže nám to zabere hodinu až hodinu a půl, než znovu usne. Z postele se dostaneme většinou kolem deváté ráno a pak už toho moc nenaspí až do odpoledne, kdy jedeme na procházku s kočárkem.
To se samozřejmě odvíjí podle počasí. Květen je hodně proměnlivý – buď horko nebo zase zima, a silný vítr fouká skoro pořád. Mám alespoň příležitost vyzkoušet kompletní Péťovu garderobu, jen musím pořád dávat pozor, aby se Péťa nepřehřál nebo neprochladnul.