Jahodový konec

První prohlídka Péti s naší paní doktorkou proběhla u nás doma. Kromě toho, že je Peťánek zdravý, mi ukázala a popsala šikovné triky, jak o Péťu pečovat. Jak správně odříhnout a co mám dělat se slzavým Péťovým očičkem. Vypadá to na ucpaný slzný kanálek. Pochrupování je prý normální, pokud mu nebrání v dýchání. Vyrážka nakonec zmizela sama, když Péťa „shodil“ svou první kůži. Celý se totiž jakoby sloupal a všechny červené flíčky zmizely…

Máma a Petr dostávají jedničku s hvězdičkou
V týdnu jsme vyrazili na první procházku kočárkem. Chvíli nám trvalo, než jsme ho vypucovali, vyprali a dali dohromady. Hlava rodiny, velký Petr, se k tomu postavil čelem a kočárek nám sestavil. Jelikož ještě nemáme hotové chodníčky kolem domku, nachystal nám také na slavnou kočárkovou premiéru červený, teda vlastně modrý koberec a nájezdovou rampičku.

Po příjezdu z porodnice nám strašně pomohla moje máma, strávila s námi první týden a pomáhala, kde se dalo. Vyžehlila a Péťu si dvakrát vzala na noc, nosila mi ho jen na kojení, abychom se více vyspali.
Jedničku s hvězdičkou si zaslouží i velký Petr. Kromě mužských záležitostí s kočárkem a venkovních úprav zvládl i nákupy oblečků velikosti 0-0, které nám chyběly ve výbavičce. Tu jsme podědili po malých bratrancích a sestřenicích, jenže ty nejprťavější věci v ní chyběly. Taťka nákupy pořídil bez problémů včetně plínek pro nejmenší a látkových plínek a ostatních cerepetiček.

Oba děláme pokroky
Kromě nejbližších mi pomáhá hlavně MiMi, obzvlášť když jsem doma sama. Často potřebuji odběhnout a Péťovi stačí, že mě slyší. Takže beru MiMi ke sprchovému koutu a jen na Péťu ze sprchy mluvím. Stejné je to při praní, protože denně ušpiníme i dvoje oblečení. Hodí se mi postýlku využívat také jako „kočárek“. Snadno ho v ní totiž udrncám. Jedině objetí a pohupování v postýlce ho totiž zaručeně za pár minut uspí…
Jsme doma prvních deset dní a Péťa se sice stále v noci budí, ale po nakojení a přebalení to většinou hned zase „zalomí“. Musím říct, že pláče, jen když má hlad nebo stačí chvilka pochování.
Také doma přestal plakat u přebalování a koupání. Jen sušení ručníkem se mu pořád moc nelíbí. Věci se začínají ubírat k lepšímu i s mojí maličkostí. Můžu už normálně sedět i jezdit autem.
Když je Péťa vzhůru déle po kojení, zkouším na něj dětské říkanky. Sleduje mě, ale co se mu honí hlavou, netuším…  Další zábava ho čeká v nejbližších dnech s hracím kolotočem, který se chystáme nainstalovat. Jinak toho kromě krmení a spaní za den už moc nestihneme.

S jahodami je konec
V noci mám Péťu v MiMi v nejnižší poloze u své postele, abych přes průhlednou vaničku viděla, že už se budí. Polohování náklonu vaničky využívám hlavně, když Péťu trápí prdíky. V nakloněném lůžku se mu častěji uleví, než když je lůžko vodorovně.
Když zvoní telefon nebo potřebuju Péťu honem bezpečně uložit, aby mi nespadnul třeba z přebalovacího pultu, položím ho do postýlky, která je vždy po ruce. Tam mu nic nehrozí a já mohu zaběhnout vypnout sporák nebo vyřídit nejnutnější hovor apod. a nemusím letět do pokojíčku ho složitě bezpečně ukládat. Ve spolupráci s postýlkou se mi daří střídat strany, jak Péťa leží, aby měl pěkně symetrickou hlavičku. Postýlku si vždy natočím, abych na mrňouska vždy viděla.

Prohlídkou u paní doktorky jsem začala, a také tentokrát končím. Ta druhá (už v ordinaci) dopadla také dobře. Péťa má o půl kila více za deset dní, což je dobré skóre. I vše ostatní je v pořádku. Jen má zřejmě alergii na citrusy a jahody. Za těch pár dní jsem vypozorovala, že po těchto vitamínech se vždycky na jeden den osype a pak vyrážka zase odezní. V prvních měsících je to u dětí normální, ale letošní jahodová sezóna půjde letos mimo mě.