Také mě sestřičky v porodnici upozornily, že bych měla Péťu dávat k oknu, aby nedostal žloutenku. Takže žádné zatažené žaluzie a závěsy, ale také ne přímé sluníčko. V MiMi můžu Peťánka snadno přemístit k vhodnému oknu, kde zrovna nepraží, ale jde tam denní světlo.
Máme sovičku
První dvě noci se malý Péťa budil po hodině, třetí noc už to bylo po dvou hodinách. Nicméně zase pak vydržel vždy hodinu až dvě vzhůru. Přes den ho naopak budím po dvou až třech hodinách, abych ho nakojila a přebalila a snažím se ho udržovat vzhůru, pokud to jen jde. Ale asi jsem porodila sovičku – přes den totiž po kojení okamžitě usíná na rozdíl od nočních hodin.
Čtvrtý den po porodu už můžu konečně trochu sedět bez podpory kruhu pod zadnicí a tak můžu vyřídit pár úředních věcí a chvíli vyřizovat e-maily na počítači. Snažím se ale jít si přes den na chvíli lehnout a využít toho, že Peťánek spí.
Návštěvní dny
Na našeho mladého už se přišlo podívat několik návštěv. Byli tu obě babičky a děda a kamarádka, která je těhotná. Opět jsme přitom využili MiMi, Péťu jsme v postýlce přivezli do obýváku a nemuseli tahat návštěvy do ložnice k postýlce. Dále se na nás přišla podívat tetička se strejdou a dětmi. A další hosty čekáme v nejbližších dnech, ohlásila se druhá tetička – tedy moje mladší sestra a naši pak přivezou i prababičku.
MiMi je šikulka
Postýlku využívám snad na 200 %. Velkou výhodou je, že mám v MiMi o Péťovi přehled při žehlení nebo při vaření. Můžu ho mít v kuchyni i u žehlicího prkna, všude si jednoduše s postýlkou přijedu a mám Péťu na očích. To že je uprostřed dění, v hluku mu vůbec nevadí. Může hrát televize, rádio, štěkat pes pod lůžkem nebo se tříská nádobím – nic ho neprobere. Jen ten noční spánek bychom potřebovali prodloužit.
Ale mám radost z kojení. Péťa papá krásně. Bradavka se zahojila a jsem zvědavá, co nám řekne doktorka. Mám na ní pár otázek: Za prvé má Péťa vyrážku a zřejmě jde o ty tzv. milie, ale chci si to potvrdit. Za druhé občas mi přijde, že pochrupuje a nejsem si jistá, zda je to O. K. A za třetí mu slzí očíčko.
A abych nezapomněla. Na postýlce jsem nadšená z výškového nastavení. Když jsem potřebovala vykapat Péťovi očíčko, které mu po ještě po porodu trochu slzelo, vaničku jsem si posunula přesně tak, abych se nemusela zbytečně ohýbat. A to fakt potřebuji. K miminku se jinak pořád ohýbám – u přebalovacího pultu, u kojení a chování. Proto je výborné, že MiMi se dá nastavit do té výšky, při níž mě záda tolik nebolí. Sama jsem se divila, že mě záda nebolela ani v posledním týdnu těhotenství, ale za to jsem je cítila hned druhý den po porodu při všech těch úkonech s miminkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat