čtvrtek 21. června 2012

Operace na zadečku

Ačkoliv je Peťánek už pěkný kousek, do postýlky MiMi se pořád vejde. Museli jsme ale vypolstrovat „vaničku“. Hlavně v noci se totiž budil tím, že rozhodil ručičkami a dotkl se stěny postýlky. Díky výškové nastavitelnosti nám postýlka slouží i jako „operační lůžko“, a to při aplikaci speciální mastičky, kterou Péťa dostal od paní doktorky na vyrážku pod vlásky a na obočí.  Nemusíme se k Péťovi při této proceduře tak ohýbat.



Péťa v narkóze
Kromě vyrážky si Péťa uhnal i další, vážnější problém s abscesem u zadečku. I když je to věc, která se u kojenců čas od času vyskytuje, musí se bohužel odstranit chirurgicky v narkóze. Den a noc strávená na dětské JIP v Kladně byla náročná hlavně psychicky.  Vidět to malinké bezbranné tělíčko napojené na všechny ty senzory a se zavedenou kanylou v hlavičce, pro mě bylo fakt utrpení, i když naštěstí nešlo o vážnou nemoc nebo úraz. Za dva dny nás také pustili do domácího léčení a teď ošetřuji Péťovi ránu doma. Před námi jsou ještě kontrolní návštěvy v nemocnici, ale hojí se to dobře, takže nešetřím optimismem. Antibiotika dostává Péťa na lžičce, což je oproti vpichům do žíly úplná pohoda.
Velký dík musím poslat i touto cestou personálu kladenské nemocnice. Všichni byli vstřícní a trpělivě nám vše vysvětlili a popsali. Jsem ráda i za to, že Péťova doktorka celou situaci vyřešila rychle, bez průtahů a nepovažovala pupínek za obyčejnou opruzeninu.

Offroad maniak
Po dobrodružství v nemocnici a po skončení šestinedělí se náš denní režim zklidňuje a začíná mít lepší organizaci. Noční spánek se u Péťi prodlužuje a přes den se naopak zkracuje. Také jsem si dokázala zorganizovat mezi kojením pár výletů do „normálního světa“. Zašla jsem s kamarádkami do čajovny a také ke kadeřníkovi. Pomáhá hlavně velký Petr nebo babička. I když bych Péťu nedala za nic na světě, tak možnost na chvíli si odběhnout je fakt prima.
Na Péťovi je čím dál víc vidět, že je po taťkovi. Například v lásce k offroadům.  Velký Petr to bere na traktoru a vyznává terénní motorky, malý zase vyžaduje drncavý terén v kočárku. Nesnese totiž rovné silnice a brečí. Jakmile vyjedeme do pole, usíná.
Kromě drncavé cesty na Péťu zabírá také dudlík. Zpočátku ho naprosto odmítal, ale teď už nás párkrát vytáhl z bryndy, například večer, když se nechce odtrhnout od kojení, i když už je naplněný po okraj. Ale pravidelně ho k usínání nevyžaduje. Raději usíná na mámě v náručí a pak se v klidu nechá přenést do postýlky a spinká.

Žádné komentáře:

Okomentovat