Expedice kyčle

Psát, že Péťa roste jako z vody je klišé nad klišé, ale co nadělám. Je to tak! Už to není jen ospalý uzlíček, dokáže teď spoustu věcí. Například objevil svůj hlas a stále častěji využívá různé zvuky, skřeky a výkřiky. Samozřejmě reaguje i na další předměty – chrastítka a jiné zvukové hračky. V poznávání okolního světa pomáhá Péťovi postýlky, kterou stále využíváme. Díky ní nemusím Péťu nosit pořád v náručí, aby měl rozhled. V postýlce také Péťa velice dobře usíná, obzvlášť při popojíždění po domě.

Kyčle jsou ok
V pátém týdnu jsme s Péťou vyrazili na ultrazvuk kyčlí. Čekalo tam dalších asi čtyřicet dětiček s maminkami. Naštěstí fronta celkem rychle utíkala a navíc měl Péťa jako miminko v kategorii „do šestinedělí“ přednost. Každopádně jsme tam čekali asi hodinu a dalších lidí za námi bylo pořád dost. Samotné vyšetření dopadlo ale na výbornou. Péťa má nožičky zcela v pořádku, za pozitivní diagnózu ovšem odměnil pana doktora počuráním. Jinak ho ale musím jen chválit. Na rozdíl od mnohých jiných dětí celou dobu v čekárně spinkal a vzbudil se, až když ho pan doktor natíral studeným gelem pro snímání ultrazvuku.

Návštěvy, návštěvy, návštěvy
Návštěvní dny u nás pokračují. Přijeli k nám známí se sedmiměsíční holčičkou, tak jsme aspoň okoukli, jak na tom Péťa bude za pár měsíců.

Další dny se pak u nás vystřídali tety a strejdové s různě starými dětmi. Obzvlášť tety byly z malého Péti úplně auf a s dojetím vzpomínali na přebalování tak malých miminek. Několik strejdů pak muselo diplomaticky rozmlouvat svým drahým polovičkám plány na další potomky.
Děti mezitím řádily po celém domě. Přestali, když jsem Péťu začala krmit – kojení všechny tři synovce naprosto uchvátilo.
Na konci týdne jsme zase vyrazili pro změnu na návštěvu my. Zajeli jsme se podívat na kolegy do práce, od nichž Péťa dostal ohromný balík plen a krásný obleček, do toho ale musí ještě trochu povyrůst.