úterý 10. července 2012

Loučení

Po delší odmlce způsobené například naší první společnou rodinnou dovolenou se opět hlásím na blogu. Tentokrát už naposledy, ale začnu popořadě. Po stresovém období kolem Péťovy operace jsme mohli všichni konečně trochu vydechnout. Jak jsem psala v předchozím příspěvku, operace se zdařila a hojení probíhalo bez komplikací. Na kontrolní prohlídce nás paní doktorka mohla jenom pochválit.

Klidový režim
Péťu jsme raději nechávali častěji rozbaleného. Jednak se tím rána lépe zacelovala a za druhé se Péťovi hrozně líbí být naháč – dává mu to svobodu pohybu, takže si může radostí zakopat nohama.
Stále miluje usínat na bříšku, ideálně u mámy, ale na druhou stranu si už zvyknul na kočár a nevyžaduje to příšerné drncání po poli. Přes den si dost „vyhraje“ na hrací dece. Kouká na obrázky a plyšová zvířátka, které nad ním visí. Jedině na zemi na dece a v MiMi je v bezpečí. Podařilo se mu už překulit z břicha na záda a tak mám strach nechat ho někde jen tak ležet. Když potřebuji narychlo odběhnout, funguje MiMi jako nejlepší záchrana.
Péťa pěkně papá a roste a už se mi pěkně pronese. Postýlka MiMi tak sloužila v poslední fázi převážně jako přenosné vozítko, když už jsem ho nemohla chovat a chtěla jsem ho mít u sebe.



Péťa & spol. na horách
Po úspěšné rekonvalescenci jsme se vydali s celou rodinou na první společnou dovolenou do Krkonoš. Péťovi se pobyt na horách líbil. Trpělivě zvládal dlouhé procházky v kočárku a dokonce i v dětských nosítkách. Podíval se do výšky 1 198 metru. Sněžku v Krkonoších ještě nezdolal, ale to necháme na něm, až bude šlapat po svých. Přeci jen překonávat s naloženým kočárkem kopcovitý terén není úplná oddechovka. O tom by mohl velký Petr dlouze vyprávět… Poradili jsme si i s přebalováním a kojením v terénu v horských podmínkách. Naštěstí nám přálo počasí.



Jako rodiče jsme si „dovolenou“ taky opravdu užívali, velký Petr mi pomáhal s péčí o mrňouska, jak mohl. Jen to kojení zůstává pořád pouze na mě. Bohužel jsem si z tohoto důvodu musela odepřít vyhlášené místní speciality – například Krkonošské kyselo nebo pivo Krakonoš.




Poslední služba postýlky MiMi
Postýlka MiMi s námi na dovolenou nemohla. Nevešla by se do auta, které jsme už tak naplnilo po střechu. Přeci jen s miminkem nikdy nevíte, co vám bude chybět. Na horském vzduchu by se třeba hodily i rukavičky, naštěstí jsem s sebou měla aspoň teplou bundičku, která nás párkrát zachránila.
Po návratu z dovolené jsme zjistili, že MiMi už pro Péťu nevyužijeme, nicméně mi postýlky vytrhla trn z paty při věšení prádla. Během velkého praní po dovolené jsme měla plné všechny sušáky a tak jsem Péťovy malé věci rozvěsila po stranách MiMi a po madlech. MiMi je ale škoda používat jako sušák a tak poputuje zpět do půjčovny, aby mohl posloužit dalším.
Hned po dovolené nás čekala návštěva u naší paní doktorky. Mohli jsme dostat první očkování, neboť zadeček se už krásně zahojil. „Pigáro“ ustál obstojně a vlastně celé očkování proběhlo bez komplikací a vedlejších následků.
Jak se nám dovolená vydařila, tak si už plánujeme další. Tentokrát vyrazíme s babičkou do jižních Čechách, protože velký Petr musí být v práci.



Díky všem čtenářům za zájem a trpělivost. Možná se ještě setkáme třeba na dalším blogu. MiMi bychom si totiž určitě pro další mimčo zapůjčili. Zatím se necháme překvapit, kdy budeme postýlku opět potřebovat…

Žádné komentáře:

Okomentovat