Operace na zadečku

Ačkoliv je Peťánek už pěkný kousek, do postýlky MiMi se pořád vejde. Museli jsme ale vypolstrovat „vaničku“. Hlavně v noci se totiž budil tím, že rozhodil ručičkami a dotkl se stěny postýlky. Díky výškové nastavitelnosti nám postýlka slouží i jako „operační lůžko“, a to při aplikaci speciální mastičky, kterou Péťa dostal od paní doktorky na vyrážku pod vlásky a na obočí.  Nemusíme se k Péťovi při této proceduře tak ohýbat.

Péťa v narkóze
Kromě vyrážky si Péťa uhnal i další, vážnější problém s abscesem u zadečku. I když je to věc, která se u kojenců čas od času vyskytuje, musí se bohužel odstranit chirurgicky v narkóze. Den a noc strávená na dětské JIP v Kladně byla náročná hlavně psychicky.  Vidět to malinké bezbranné tělíčko napojené na všechny ty senzory a se zavedenou kanylou v hlavičce, pro mě bylo fakt utrpení, i když naštěstí nešlo o vážnou nemoc nebo úraz. Za dva dny nás také pustili do domácího léčení a teď ošetřuji Péťovi ránu doma. Před námi jsou ještě kontrolní návštěvy v nemocnici, ale hojí se to dobře, takže nešetřím optimismem. Antibiotika dostává Péťa na lžičce, což je oproti vpichům do žíly úplná pohoda.
Velký dík musím poslat i touto cestou personálu kladenské nemocnice. Všichni byli vstřícní a trpělivě nám vše vysvětlili a popsali. Jsem ráda i za to, že Péťova doktorka celou situaci vyřešila rychle, bez průtahů a nepovažovala pupínek za obyčejnou opruzeninu.

Offroad maniak
Po dobrodružství v nemocnici a po skončení šestinedělí se náš denní režim zklidňuje a začíná mít lepší organizaci. Noční spánek se u Péťi prodlužuje a přes den se naopak zkracuje. Také jsem si dokázala zorganizovat mezi kojením pár výletů do „normálního světa“. Zašla jsem s kamarádkami do čajovny a také ke kadeřníkovi. Pomáhá hlavně velký Petr nebo babička. I když bych Péťu nedala za nic na světě, tak možnost na chvíli si odběhnout je fakt prima.
Na Péťovi je čím dál víc vidět, že je po taťkovi. Například v lásce k offroadům.  Velký Petr to bere na traktoru a vyznává terénní motorky, malý zase vyžaduje drncavý terén v kočárku. Nesnese totiž rovné silnice a brečí. Jakmile vyjedeme do pole, usíná.
Kromě drncavé cesty na Péťu zabírá také dudlík. Zpočátku ho naprosto odmítal, ale teď už nás párkrát vytáhl z bryndy, například večer, když se nechce odtrhnout od kojení, i když už je naplněný po okraj. Ale pravidelně ho k usínání nevyžaduje. Raději usíná na mámě v náručí a pak se v klidu nechá přenést do postýlky a spinká.

Expedice kyčle

Psát, že Péťa roste jako z vody je klišé nad klišé, ale co nadělám. Je to tak! Už to není jen ospalý uzlíček, dokáže teď spoustu věcí. Například objevil svůj hlas a stále častěji využívá různé zvuky, skřeky a výkřiky. Samozřejmě reaguje i na další předměty – chrastítka a jiné zvukové hračky. V poznávání okolního světa pomáhá Péťovi postýlky, kterou stále využíváme. Díky ní nemusím Péťu nosit pořád v náručí, aby měl rozhled. V postýlce také Péťa velice dobře usíná, obzvlášť při popojíždění po domě.

Kyčle jsou ok
V pátém týdnu jsme s Péťou vyrazili na ultrazvuk kyčlí. Čekalo tam dalších asi čtyřicet dětiček s maminkami. Naštěstí fronta celkem rychle utíkala a navíc měl Péťa jako miminko v kategorii „do šestinedělí“ přednost. Každopádně jsme tam čekali asi hodinu a dalších lidí za námi bylo pořád dost. Samotné vyšetření dopadlo ale na výbornou. Péťa má nožičky zcela v pořádku, za pozitivní diagnózu ovšem odměnil pana doktora počuráním. Jinak ho ale musím jen chválit. Na rozdíl od mnohých jiných dětí celou dobu v čekárně spinkal a vzbudil se, až když ho pan doktor natíral studeným gelem pro snímání ultrazvuku.

Návštěvy, návštěvy, návštěvy
Návštěvní dny u nás pokračují. Přijeli k nám známí se sedmiměsíční holčičkou, tak jsme aspoň okoukli, jak na tom Péťa bude za pár měsíců.

Další dny se pak u nás vystřídali tety a strejdové s různě starými dětmi. Obzvlášť tety byly z malého Péti úplně auf a s dojetím vzpomínali na přebalování tak malých miminek. Několik strejdů pak muselo diplomaticky rozmlouvat svým drahým polovičkám plány na další potomky.
Děti mezitím řádily po celém domě. Přestali, když jsem Péťu začala krmit – kojení všechny tři synovce naprosto uchvátilo.
Na konci týdne jsme zase vyrazili pro změnu na návštěvu my. Zajeli jsme se podívat na kolegy do práce, od nichž Péťa dostal ohromný balík plen a krásný obleček, do toho ale musí ještě trochu povyrůst.

Nuda nehrozí

Péťa si se mnou na nudu zatím rozhodně stěžovat nemůže. Minulý týden práce a tenhle jsem ho zase táhla na dvoudenní školení. Naštěstí vypomohla druhá babička, která Péťu přes den vozila v kočárku po městě a já se snažila organizovat kojení a přebalování na přestávky.
Hlavním cílem bylo nejen zúčastnit se, ale také vyzkoušet, jestli to jde vůbec zvládnout. Školení je totiž celoroční (vždy 2 dni/měsíčně) a bude končit až v říjnu. Upřímně řečeno, když jsem byla do vzdělávacího programu vybraná, netušila jsem, že se miminko podaří už tak brzo.
Nebylo lehké přesvědčit mozek, aby se soustředil na probíraná témata a nezabýval se starostmi, co beze mě dělá můj drobeček a jestli nepláče. Nakonec jsem to zvládla a je to fajn, že se dostanu mezi „normální“ lidi a nezůstanu hlavou jen u kojení a u plínek.

Postýlka MiMi je stále vytížená
V den výročí čtyřtýdenní narození jsme už na noc dali Péťu poprvé do jeho větší postýlky, aby si postýlku MiMi příliš neoblíbil a pak se s ní těžko loučil.
MiMi nám ale pomáhá i nadále. Péťa si v něm občas jen tak rozhazuje ručičkama a já si alespoň stihnu vyčistit zuby nebo vyřídit pár e-mailů. U počítače mám o Péťovi stále přehled, nastavím si postýlku na nejnižší polohu a můžu na Péťu stále mluvit. Když začne být neklidný, popojíždím s MiMi sem a tam nebo ho mírně pohupuju a Péťa je zase chvíli v klidu, aniž ho musím pochovat.

Ukolébavky jsou hit
Kdybych měla sestavit Péťův aktuální top ten, tak by určitě vyhrálo mléko. V závěsu je za tím chování na bříšku u mámy a tanec na hudbu. Musím si to užívat, dokud to jde. V patnácti už si se mnou ploužák třeba nezatancuje…
Velký Petr pro něj našel na internetu sérii ukolébavek, tak nám tu teď vyhrává kromě Tomáše Kluse ještě ukolébavka od Karla Gotta, Hany Zagorové nebo Marty Kubišové. Hormony pořád pracují naplno, přiznávám vám tady bez mučení, že mi při písničce „Usnul nám, spí“ od Zagorky a při pohledu na chovajícího taťku vyhrkly slzy.
Nakupovat jezdí také pořád spíš Petr, vozí pokaždé zásobu jiného druhu plínek na vyzkoušení, aby zjistil, jaké jsou pro Péťův zadeček nejvhodnější. Snad ho proboha nebude takhle rozmazlovat se vším.
Já přes den stíhám poklidit jen to nejdůležitější a každý druhý den peru a žehlím Péťovi. Vařím taky podle toho, jak je mrňousek vzhůru. Často nám ale posílá oběd druhá babička, takový servis bych přála všem maminkám!